poslední dny/týdny/měsíce/roky/the whole life jsou strašný utrpení podobající se peklu, díky tátově narůstající agresivitě v jeho opileckých příchodech domů a díky matčině vyšinutosti a nutkání pořád mě shazovat. v pátek byla akcička, všichni totálně kantáre, ale potřebovala jsem takový odreagování. seznámili jsme se tam s K., hurrah.
K. je úžasný
K. je perfektní
K. je... no... nemám u něj šanci, protože mě bere jako "holku kterou sotva zná", přece jenom, viděli jsme se jen jednou. (a ne, ještě nejsem tak vypatlaná ani povrchní, abych byla vystříkaná z bullshitů, jako třeba že si ho na fejsbuku přidaly všechny moje spolužačky, co byly na té akci, a on si z nich přidal jenom mě a ostatní ignoroval, ani z toho že mi dal k nějakému příspěvku líbísemi, ani nic takovýho.. sorry, ale ještě kousek mozku mi zbyl.) no nezbývá než doufat že situace pokročí. každopádně na redhotech spolu budem u podia skákat jak cukrovkáři nadopovaní sladkým, a zpívat spolu s Anthonym jejich texty.
vynechávám školičku, zas a stále, jakoby to nebylo všem jasný, že slečna prostě do tý školy chodit jako normální člověk nemůže..
no jinak, jinak jestli vás to zajímá (moji vážení imaginární čtenáři), tak s kapelou se nám daří, příjde mi že zpívám líp, když teď zpívám často, a že už se učím odhazovat trémičku a tak))
a zitra.. si jdu místo školy vyzvednout ten lístek na RHCP! ha!
Ja chcem tiež svojho k.! Dúfam, že ti to s ním vyjde.
Nemáte náhodou nejaké video s kapelou na youtube? :)